Tragické úmrtí

Dva dny, které nikdy nevymažu z paměti. 10.12. a 12.12. 2019.

První datum díky scéně, která mě i po měsíci a půl stále budí ze spaní. Večer jsme vyrazili na procházku s Argem. Já měl čelovku a Arga jsem měl na postroji a na provaze a opasku. Asi 100 metrů nad chatou jsme bohužel narazili na divoké prase, které nás překvapilo naprosto nepřipravené. Vůbec jsem o něm nevěděl. Odnesl to Argo s neskutečnou dírou v krku, kdy mu prase doslova odtrhlo veškerou kůži a svalstvo. Ránou jste mohli vidět dýchací trubici, svaly, nervy vysely jak malé kořínky po stranách rány. 

Okamžitě jsem vzal Arga do náruče a utíkal  jsem s ním k chatě, kde jsem ho položil, vzal klíče od dodávky a sebíhal s Argem kopec od chaty. Až na veterině ve Štěchovicích jsem zjistil, že i já vypadám jak kdybych právě rozsekal tak 50 kanců. Rozkopl jsem dveře, Arga v náruči, lidé v čekárně doslova leknutím nadskočili a pak na mě zírali, jak kdyby právě vstoupil samotný bůh pomsty. Celé ruce, triko, kalhoty byly od krve. Rozkopl jsem dveře i do ošetřovny, doktorka nezaváhala, koukla a okamžitě mě přesměrovala na kliniku na Zbraslavi. Takže jsem opět běžel s Argem v náruči k autu. Musím říci, že takhle rychle jsem po silnici vedoucí kolem Vltavy ještě v životě nejel, doslova jsem letěl. Bylo mi naprosto jedno, jestli někde bude stát policejní hlídka, prostě jsem musel být co nejdříve na veterině. 

Když jsem dorazil na Zbraslav, veterináře se Arga okamžitě ujali a začali s první ošetřováním. Bylo jasné že musí okamžitě na sál. Arga si ode mě převzali a mě poslali domů se osprchovat a že si mám za dvě hodiny zavolat. 

Paní doktorka volala nakonec mnohem dříve sama od sebe. Sdělila mi, že Argo je ve vážném stavu, ale celkem stabilizovaný. Ještě mi nenápadně oznámila, že během operace, jim v podstatě umřel a že ho museli oživovat. 

Celou noc jsem nespal.

V práci jsem si vzal dva dny volna, abych mohl chodit Arga navštěvovat a být mu na blízku. Doktoři mi s tím žádný problém nedělali. 

11.12.2019 okamžitě jak jsem zjistil, že už mají na veterině otevřeno, vyrazil jsem za Argem a probrat možnosti s veterináři. Ujal se mě sám majitel veteriny. Musím říci, že mluvil celkem nejasně a já vůbec nevěděl co si z toho mám vzít. Nejdříve Vám do krve vleje kapku naděje, ale dalším prohlášením Vám ji zase vezme. Takže jsem nakonec stejně moc nevěděl na čem jsme. Myslím, že ani on sám moc dobře nevěděl. Samozřejmě přišla řeč i na eutanázii. Dohodli jsem se, že mu dáme den, a když se bude lepšit, budeme dál bojovat. 

Protože jsem opravdu nevěděl kudy kam, večer jsem zavolal své veterinářce, která se mi stará o psy. Je to manželka onoho lékaře a majitele zbraslavské kliniky, ale přeci jen ji znám déle a lépe a mam v ní mnohem větší důvěru. Protože štěchovická veterina je v podstatě pobočka zbraslavské kliniky a informační systémy mají propojené, paní doktorka si přečetla celou zprávu o Argovi a jasně mi řekla, že pokud by bylo na ní, nechala by Arga odejít. Vysvětlila mi proč by to udělala, rána je opravdu velká, možnost, že svaly a nervy budou fungovat tak jak mají, je velmi malá. A to ještě neví, jak na tom jsou krční obratle. Dohodli jsme se, že ráno opět pojedu na Zbraslav a tam prostě uvidím.

12.12.2019 Opět jsem téměř nespal. Dorážím na veterinární kliniku, ujímá se paní doktorka, která Arga operovala, už samozřejmě ví, že jsem byl v kontaktu se svou paní veterinářkou a bavíme se o eutanázii. Vidí, že jsem nerozhodný, ujišťuje mě, pokud se rozhodnu tak nebo onak, budou stát za mnou. Dohodli jsme se, že se půjdeme podívat za Argem a uvidíme co a jak. Vyrazili jsme. Argo měl celou hlavu oholenou a velmi nateklou, ležel na boku a velmi těžce dýchal, jazyk mu vysel volně mimo tlamu. Očička měl malinká, jak moc měl nateklou hlavu. Poznal mě, chtěl hlavu zvednout, okamžitě mu spadla zpátky na podložku. Lékaři mi nechali soukromí a kapesníčky. Řval jsem jak malý kluk, tak hrozně to bolelo, takhle ho vidět. Nechtělo se mi od něj, ale musel jsem zpátky za doktorkou. Rozhodl jsem se. Nechám Arga odejít. Když jsem to paní doktorce oznámil, řekla mi, že dělám dobře, že se tu na tom včera večer celý personál shodl. 

12.12.2019 - 9:25 - jdu za Argem a loučím se s ním, než si paní doktorka vše nachystá. Argo leží na boku, takže na mě kouká svým modrým okem. Je to šílená bezmoc, nemůžu zastavit slzy. Nechci, aby odešel, ale vím, že mu bude už dobře. Přichází paní doktorka se sestrou a ptají se, zda už mohou začít. Říkám, že ještě nejsem připravený. Chápou to. 

9:30 - Ptají se mě opět, zda již mohou začít. Dávám svolení. Má hlava leží na Argově žebrech a poslouchám jeho srdce a dech. Paní doktorka mi oznamuje, že mu vpraví do žíly látku, která Arga nejdříve uspí. Jeho dech se pomalu vytrácí. Oznamuje mi, že Argo právě spí. Přichází na řadu látka, která Argovi definitivně zastaví srdce. 

Je konec. Argovi přestalo bít srdce.