Mistrovství Evropy 2018 - Abertamy - Česká republika
Máme za sebou Mistrovství Evropy off Snow - tedy na všem co má kolečka - Káry, tříkolky, kola, koloběžky a i canicross, což je běh se psem. Nás čekal poslední start v kategorii scooter 1 - 2 dogs - což znamená koloběžka se dvěma čistokrevnými psy (Sibiřský husky). Stále jako uřadující mistři ČR jsme chtěli udělat díru do Evropy. Moc jsem si přál uspět, neb jak jsem psal výše, byl to náš poslední závod v této kategorii, protože mi dospěli další psi a už budeme běhat s tříkolkou, károu nebo saněmi ve větším počtu psů.
K samotným závodům.
V pátek 9.11.2018 jsme se postavili k naší první jízdě, sprint na 5 km, přesně ve 14:04. Vystřelili jsme jak rakety a kluci šlapali jak hodinky. Bohužel, moji přemotivovaností, jsme asi po 700 metrech vlétli do celkem prudké zatáčky kde byl štěrk, mně ustřelilo zadní kolo koloběžky a šel jsem k zemi. Koloběžka i se psy pokračovala dál, naštěstí Brann a Bragi poznali, že není něco v pořádku a zastavili se. Tímto kaskaderským kouskem jsme ztratili nejméně 30 sekund. Ovšem to co poté předvedli Bébéčka ( Brann, Bragi), to jsem od nich nečekal. Zapnuli přídavné motory o kterých jsem vůbec neměl ponětí a doslova letěli. Takovou jízdu jsem s nimi ještě nezažil. Do cíle jsme dorazili v čase 00:12:02. Což k mému překvapení stačilo na druhé místo. Ztráta na první místo ovšem byla přes 40 sekund a náskok na třetí příčku jen 4 sekundy.
Pád měl ovšem své následky.
Obě má kolena jsou operována, pravé 9x a mám v něm šrouby a levé 1x. Bohužel jsem dopadl na pravé koleno celou vahou a koleno začalo dosti bolet a natékat, ohebnost kolena se dosti omezila. Začal jsem tušit, že tohle ME pro nás nedopadne tak, jak jsem si představoval. Nejhorší byl pocit, že se tomu dalo předejít a že jsem si to sám sobě a hlavně klukům dosti pokazil. Řekl jsem si, že druhý den to prostě zkusím a uvidíme.
Druhá jízda.
V sobotu 10.11.2018 jsme se postavili na start ve 14:01 jako druzí v pořadí, startovní listina se seřadila podle umístění z předchozí jízdy. Bohužel, už start jsme měli dosti vlažný, teda rozhodně dle mých nároků. Pravá noha ihned po startu dosti bolela, takže jsem se nemohl pořádně odrážet a klukům pomáhat, pomáhat jen levou nohou prostě 5 km nejde. Jízda byla taková dosti nemastná neslaná, i když v cíli nám naměřili lepší čas než z předešlého dne a to 00:11:58. Sice celkem super čas, ale byl jsem si vědom, že já jsem ta přítěž, která kluky brzdí a že jsme mohli mít opět čas kolem 00:11:30. Francouzský závodník nám už nenávratně utekl a nás přeskočil další závodník z ČR a my jsme klesli na třetí místo. Sice jsme na druhé místo ztráceli jen 11,6 sekund, ale já tušil, že to bude pro nás asi nedosažitelný cíl, neb jsem už v cílové rovince téměř brečel bolestí. Náskok na závodníka, který byl na čtvrtém místě jsme ovšem měli přes 1 minutu a 35 sekund.
Koleno se ovšem po druhé jízdě ještě více zhoršilo. A já byl rozhodnut, že do poslední, třetí jízdy už nenastoupím, že mi to za to nestojí, protože máme před sebou jiný, pro mě, mnohém důležitější etapoví závod a to Šediváčkův long. Když jsem při večeři přišel za vedením naší výpravy a oznámil jsem jim, že bych chtěl odstoupit, bylo mi to rozmluveno, ať to prostě zkusím. Byla mi nabídnuta ortéza na koleno, kterou jsem s velkou úlevou přijal. Přes noc jsem koleno chladil a moc toho nenaspal, nejen bolestí, ale stále jsem přemýšlel nad tím, zda opravdu nebude lepší odstoupit. Neodstoupil jsem.
Den třetí. Finální jízda.
V neděli 11.11.2018 jsme se postavili na start ve 13:21 k naší závěrečné jízdě na Evropě. Když už jsem se postavil na start, řekl jsem si, že se pokusím smazat 11 sekund ztrátu na druhé místo. Věděl jsem, že to bude hodně těžké a v mém stavu téměř nemožné, ale na trati se může stát cokoli. A ano stalo se. Opět jsem upadl! Opět jsem hrozně moc chtěl a přehnal jsem to. No, tentokrát jsem v tom byl možná nevině. Asi po 500 metrech v jedné zatáčce ležel fotograf, bohužel, Bragi se ho lekl a téměř zastavil, já to nečekal a šel jsem k zemi. Rozhodně to nebyla taková ztráta jako při prvním pádu, byla to otázka pár vteřin, ale opět jsme se museli rozjíždět. V následném stoupání mi z kolena sjela ortéza a bylo vymalováno. Teď už jsem se jen soustředil na to, abych udržel aspoň třetí místo. Myslím, že i kluci z těch pádu byli otřeseni a moc se jim nechtělo. Celou cílovou rovinku 800 metrů jsem dloubal jen levou nohou. V cíli se časomíra zastavila na 00:12:22. To je na nás dost špatný čas, i přesto jsme na závodníka za námi najeli dalších 30 sekund a udrželi třetí místo.
Závěr.
Z Mistrovství Evropy si tedy odvážíme bronzovou medaili, ale mám z toho rozporuplné pocity. Vím, že jsme měli rozhodně na víc. Na zlato asi ne, ale stříbro to být mělo. Vše ovlivnil první pád, má velká chyba. Tolik pádu jako jsem měl zde na ME, jsem neměl za celou loňskou i kousek letošní závodní sezóny. To o něčem vypovídá. Brann a Bragi dělali co mohli, ale myslím, že i je pády ovlivnili, v oné zatáčce si evidentně dávali pozor, jestli mě náhodou někde neztratili. Na druhou stranu můžeme být rádi za bronz. Nemusela být žádná medaile. Tím to ukončujeme závodní kariéru v kategorii scooter a přesouváme se do kategorie C1 - sprint se 3-4 psy a MB1 - MID se 3-6 psy. Doufám, že nás v těchto kategoriích čekají stejné úspěchy jako na koloběžce. Všem našim fanouškům děkujeme za podporu a věřím, že nás budete podporovat i nadále. A našim kritikům děkuji také, oni nás ženou dál a výše.